Chov indického běžce není nijak náročný, nelze si však myslet, že mu stačí metr výběhu a hodit pšenici. Rozhodně to není kachna pro každého, kdo slyšel, že žere slimáky a teď se rozhodl, že musí běžce mít.

 

Základním předpokladem pro úspěšný a hlavně zdravý chov je dostatečný výběh. Indický běžec doslova trpí na malém prostoru. Je to běžec doslova a do písmene, proto potřebuje prostor. Na rozdíl třeba od kachen pekingských nebo pižmových je čilý, celý den aktivní, shánlivý. To mu samozřejmě umožňují jeho běháky posazené dozadu a jeho nízká hmotnost. Pro jeden pár se doporučuje přibližně 700 metrů čtverečních travnaté plochy pod ovocnými stromy. Jedině tak se běžci cítí spokojeně a nerušeně. Není pak výjimkou, že pak samy vysedí a odvodí mladé, i když u nich není zachován pud sezení na vejcích. Jako každá kachna, tak i indický běžec potřebuje k životu alespoň malou vodní nádrž.

 

Pokud jim nelze přístup na rybník nebo protékající potok zajistit, postačí jim umělohmotné dětské pískoviště naplněné vodou, maltovník z umělé hmoty, nízká plastová bednička, řeznická lodna, prostě něco, v čem by se mohly vykoupat. Vodu je pak nutné měnit téměř denně, zejména v létě, kdy je téměř okamžitě znečištěna. Kachna si s oblibou každé sousto smáčí, často se koupe, na vodě nebo v její blízkosti se také páří. Ve srovnání s ostatními kachnami ale na vodě nepobývá tak dlouho. Vykoupe se a hned  míří shánět něco k snědku.

 

Potravu indickému běžci zajistíme v ideálním případě kompletními krmnými směsmi. Dospělé lze krmit směsí KCH1 od 49 dnů stáří do začátku snášky a v době reprodukčního klidu, v době intenzivní snášky pak směsí KCH2. Kachňata po vylíhnutí krmíme nejprve směsí VKCH1 do 3 týdnů stáří, pak směsí VKCH2. Výhodou kompletních krmných směsí je obsah všech nezbytně důležitých komponent, rychlost samotného krmení a usnadnění práce.  Nevýhodou může být pro někoho cena. Směs podáváme ráno, večer pak pšenici nebo ječmen. Pokud mají kachny zajištěn zmiňovaný velký výběh, jedná se opravdu jen o přikrmování. V zahradě si totiž najdou všechno, co potřebují včetně minerálních látek, požadovaných bílkovin v podobě žížal, slimáků, plžů, ale také rostlinné stravy v podobě semen, travin, jetele a podobně. Svými dlouhými zobáky neustále doslova šmejdí v trávě a potravu si najdou samy. Nejraději loví na čerstvě posekaném trávníku a podnikají výpady do vysoké trávy nebo do záhonů. Vzhledem k jejich nízké hmotnosti se nemusíme bát, že by zahradu nějak poškodily. Mezi rostlinami se pohybují velmi hbitě a rostliny samotné je téměř nezajímají, pokud nejsou něčím napadeny. Naopak, vybírají všechno živé pod rostlinami a neunikne jim opravdu nic. Ke krmítkům jim umístíme nádobu s říčním pískem, který potřebují pro rozmělnění všeho, co sežerou. Je vhodné do písku zamíchat i převařené vaječné skořápky jako zdroj vápníku zejména v době snášky. Vodu jim samozřejmě předkládáme v dostatečném množství a měníme ji jak jen to je možné. Je totiž ihned znečištěná, protože kachny své každé sousto zapíjejí a máčejí ve vodě. Proto by nádoba s vodou měla být tak hluboká, aby v ní kachna mohla smočit celý zobák, ideálně celou hlavu.

 

V zimním období indičtí běžci v našem podnebí nijak netrpí, pokud jim zajistíme suchý a dostatečně zateplený kachník.

 

Přes den jsou venku, kde naprosto spokojeně pobývají i na sněhu, pokud teplota neklesne pod mínus pět a více stupňů Celsia. Pak už jim pohyb dělá problémy, často poposedávají a při nižších teplotách jim mohou namrznout běháky. Za silných mrazů, respektive v zimě je proto raději necháváme v menším výběhu, kde mají třeba pod kachníkem možnost přes den sedět na slámě. V omezeném výběhu si na sebe také lépe zvykne pár, který jsme na podzim sestavili. Kachny si na sebe potřebují zvykat poměrně delší dobu než je tomu u ostatní drůbeže, což nám zajistí právě omezený prostor přes zimu. Indičtí běžci obecně neradi zalézají do jakékoli boudy, je proto lepší jim ve výběhu připravit úkryty, kam by se jen trochu schovali, cítili se bezpečně a hlavně byli v suchu! Ideální a přirozené je samozřejmé křoví s podestýlkou ze slámy nebo hromadou listí, na noc je však každopádně zavíráme v létě i v zimě. Zvlášť, pokud existuje možnost, že by je odnesla škodná. Obecně pak v chovu indického běžce platí, že jim musíme připravit takové prostředí, v němž si neporaní běháky, nevzniknou jim otlaky nebo nedostanou zánět kloubů. Vzhledem ke stavbě těla jsou na jejich onemocnění velmi háklivé, proto se je snažíme zejména v zimním období udržet mimo zablácená stanoviště, protože pak téměř okamžitě dojde k onemocnění běháků.

Indické běžce nikdy nechováme samostatně!

Je to hejnový pták, proto je nutné držet pohromadě alespoň dva kusy. Pokud je nechováme pro vejce, není naším cílem odchov, nemusíme mít hned kachnu a kačera. Poměrně dobře můžeme chovat dva kačery, navíc nekvákají jako kachny, jejich projevy jsou velmi tiché a nevýrazné, nebo dvě kachny. Nového člena hejna můžeme k již zabydleným kachnám, které chováme pro zábavu, zařadit téměř okamžitě. Indičtí běžci jsou mírumilovní tvorové, kteří nového člena hejna přijmou kdykoli a ihned bez větších problémů a šarvátek. Jinak postupujeme, chováme-li běžce za účelem odchovu. Jinak běžce můžeme samozřejmě bez problémů chovat ve společnosti slepic, třeba zdrobnělých wyandotek, hus a další drůbeže.

Vejce, která snesou, lze po tepelné úpravě bez problémů konzumovat. Jsou ceněná pro své velké žloutky zejména při vaření.

 

indický běžec chov

 

indický běžec

Blog / Novinky